Taoismus

Čínský znak Tào nebo Dào (cesta).

Taoismus (někdy psaný jako Daoismus) označuje filosofickou školu založenou na textech Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti - psáno také transkripcí pinyin Laozi a Dào Dé Jīng) a Zhuangzi. Dále také rodinu čínských náboženských hnutí jako např. Zhengyi („ortodoxe“) nebo Quanzhen („celá skutečnost“), která společně vedou k Zhang Daoling v pozdní dynastii Han. Nebo také čínské lidové náboženství. Slovo taoismus se používá k přeložení čínského Daojiao (道教) a Daojia (道家). Znak Tào 道 (nebo Dào) doslova znamená „cesta“, ale v čínském náboženství a filosofii získal mnohem abstraktnější význam. Spojení Daojiao označuje taoismus jako náboženství ; Daojia se vztahuje k studiu učenců. Toto rozlišení je však samo o sobě dost nejasné a způsobuje určité kontroverze.

1 Věrouka
2 Tao te-ťing
3 Etika Tao
4 Principy
5 Související články

Věrouka

Dle Tao te ťing platí, že Tao plodí jedno (jednotu, harmonii). Jedno plodí dvě (protiklady, jin jang). Dvě plodí tři (nebesa, zemi a mudrce). Tři plodí všechny věci. Tao te ťing je také praktickou a mnohdy vtipnou „příručkou“ pro vládce jak rozumně spravovat zemi ("Moudrý muž vyprazdňuje jejich (lidu) srdce (jako sídlo vášní a emocí) a naplňuje jejich mysl (V doslovném překladu břicho, to je ale v čínské mytologii nositelem mysli/ducha) - zpevňuje jejich kosti a zbavuje lid vášní"). Nebesa určují řád Zemi a pojítkem mezi nebem a zemí je vládce, který by měl být mudrcem.

K pochopení taoismu je zapotřebí především pochopení "čínského myšlení". To je postaveno na několika principech:
Svět je v neustálém pohybu
Stálost neexistuje
Detail nelze oddělit od celku
Celek nelze oddělit od detailu
Protiklady harmonizují krajnosti

Lidové náboženství uctívalo mnoho bohů. Také díky němu se taoismus začal měnit v náboženský systém. Uctíval hvězdné bohy (viz panteon) a spravoval i vlastní církve.

Nad všemi hvězdnými bohy stojí Lao-c'. Pod ním trojice stvořitelských bohů Tři čistoty.
Významnou roli hraje také Osm nesmrtelných (Pa-sien). Mezi nejuctívanější bohy patří Kuan-jin nebo Cao-wang, ochránce domácího krbu.
V taoismu také nalezneme prvky magie, alchymie a šamanismu, ze kterého také vzešel. Náboženský taoismus (tao t'iao) měl největší rozkvět v 6.-8. století. V dnešní době najdeme náboženský taoismus zejména na Tchajwanu.

Toto čínské učení hlásá návrat k přirozenosti prostřednictvím ne-zasahování (Moudrý muž dělá, ale neužívá toho co je uděláno. Tvoří, ale nevládne tomu co je stvořeno. Dokončuje díla, ale nevychloubá se).

Taoisté ve své filozofii rozvinuli jednu z významných myšlenek čínské filosofické spekulace – myšlenku o vzájemném propojení přírodního řádu a lidského života. Základní silou vesmíru je tao, pralátka vesmíru, jeho prapříčina.

„Tao je odvěké na rozdíl od věcí, které vznikají a zase zanikají.“ V Japonsku se uplatňoval především ve formě učení o harmonizaci kosmických protikladů jin a jang, jako osnova věšteb a kalendáře.
[editovat]
Tao te-ťing
Podrobnější informace naleznete v článku Tao te ťing.

Autorství této knihy je připisováno Starému mistrovi (Lao-c'). Dokončení této knihy je datován okolo 3. století př. n. l. Toto datum je však velmi sporné. Někde se uvádí, že ji Lao-c´ napsal okolo roku 600 př. n. l. Stejně tak ani není prokázána historická existence Lao-c´.

Tato kanonická kniha je rozdělena na dvě části:
Tao-ťing – Kniha o tao (cestě)
Te-ťing – Kniha o principu te (ctnosti)

V Tao te-ťingu se rozvíjejí dva úzce spojené tematické okruhy – otázky kosmologické a představa ideálního panovníka a způsobu jeho vlády.

Etika Tao

Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění – člověk se má stát nádobou, kterou protéká tao.

Klíčem k etice Tao te-ťingu je prostota:
prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání
osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě
je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci - neboť měkké přemáhá tvrdé

„Člověk se spravuje mírou země, země mírou nebes, nebesa mírou tao a tao mírou sebe sama.“

zdroj Wikipedie 2012